Brusel nutí srbské politiky jednat s bývalým teroristou. O aktuální tížívé politické situaci v Srbsku

05.04.2013 00:47

Tématem číslo jedna v srbské politice je už delší dobu úsilí o získání datum zahájení přístupových rozhovorů k Evropské unii. S tím ovšem souvisí de facto vynucená jednání mezi vládou Srbska a samozvanou vládou Kosova. Prezident Tomislav Nikolić, premiér Ivica Dačić i první vicepremiér Aleksandar Vučić (který je médii titulován jako nejvlivnější současný srbský politik) se pravidelně účastní jednání v Bruselu s Hashimem Thacim za přítomnosti takzvané eurounijní ministryně zahraničí Cathrine Ashtonové.

Unie po Srbech žádá „normalizaci“ vztahů s Kosovem, jinak prý žádné přístupové rozhovory nezačnou. Pozice srbské vlády je nezáviděníhodná. Na jednu stranu se nechce vzdát budoucího možného členství v EU, na druhou stranu však zcela správně odmítá podepsat explicitní uznání státu Kosovo. Prezident Nikolić už před časem řekl, že pokud by si měli jednoznačně vybrat mezi Kosovem a Evropskou unií, zvolí Kosovo. Nedávno pak po dalším kole jednání v Bruselu uvedl, že ve vztahu k Prištině se nehodlají podřídit ani žádnému vnucenému plánu.

Nikdy přímo nepodepsat samostatnost

Srbští politici si dobře uvědomují, že nikdy nemohou přímo podepsat, že se jejich stát území Kosova a Metohije vzdává. V současnosti je sice Kosovo fakticky okupované Albánci, pokud by však podepsali jasné uznání, definitivně by tím srbskému národu zavřely dveře k tomu, aby se historické srdce jejich státu opět v budoucnu vrátilo do jejich náruče. Byť by to bylo třeba za dvě stě let.

Nejsložitějším předmětem v současném jednání je status několika srbských opštin na severu Kosova, kolem Kosovské Mitrovice. Bělehrad by pro tuto oblast rád získal co možná největší autonomii, na to ale jen Priština nesouhlasně vrtí hlavou. Dosud poslední kolo těchto bruselských jednání proběhlo v úterý 2. dubna a pokračovat má o týden později.

Srbsko mezi mlýnskými kameny

První místopředseda vlády Aleksandar Vučić, který se na žádost unijní diplomatky Ashtonové posledního kola dialogu zúčastnil, ve středu 3. dubna v rozhovoru pro srbskou televizi konstatoval, že Srbsko se nyní nachází mezi dvěma mlýnskými kameny, kdy aktuálně vybírá mezi dvěma těžkými věcmi. Buď přijmout velmi špatný plán pro Srby ze severu Kosova, anebo dohodu s Prištinou odmítnout podepsat. Přičemž první varianta by mohla znamenat, že srbské opštiny kolem Kosovské Mitrovice (jak už nyní varují) ustavní vlastní orgány samosprávy včetně parlamentu a prezidenta, což může sice znít lákavě a zdánlivě pozitivně, na druhou stranu je hrozba, že by takové řešení vyprovokovalo albánské orgány v Kosovu k radikálnímu, a rozhodně ne mírovému, řešení. Druhá varianta, kterou Vučić zmínil, by zase mohla Srbsku zavřít dveře k zahájení přístupových rozhovorů do EU. Nabízí se pochopitelná otázka, zda by Srbsko vůbec mělo o členství v Evropské unii usilovat. Obecně, i po naší české téměř devítileté zkušenosti, míním, že nemělo, ale to je na samostatný podrobnější text.

Podle Vučiće byl Hashim Thaci při posledních jednáních velmi nervózní a jeho argumenty bylo bolestné poslouchat, nicméně slušný člověk se jim mohl jen smát. Vývoj je zatím napjatý a jeho vyostření se v budoucnu dá ještě očekávat. Představitelé samozvaného státu Kosovo jednoznačně využívají snahy Srbska o přijetí do EU k tomu, aby upevnili a vlastně i legitimizovali svoji pozici a v tom Thacimu a jeho lidem Brusel pochopitelně velmi rád pomáhá. Stejně tak je ale evidentní, že sama EU má současně zájem na tom, aby Srbsko v budoucnu do svých řad přijala. V době, kdy krachuje společná evropská měna a unie se stává čím dál více nepopulární a k tomu jí docházejí peníze, potřebuje další členy, kterým sice naoko bude vyplácet dotace, avšak po krátkém čase bude peníze z Bělehradu naopak tahat.

Pozice Bělehradu není lehká ani na jednu stranu. Ekonomickou situaci země nelze rozhodně označit za dobrou, a proto si patrně politici se členstvím v EU slibují zvýšení životní úrovně obyvatel. Samotné zahájení přístupových rozhovorů ale EU podmiňuje často až drzými požadavky. A situace srbské vlády je těžká i z dalšího důvodu. Staví se do nepříjemné pozice, kdy hlavní představitelé státu musí v Bruselu jednat s člověkem, na kterého má jejich stát léta vypsaný zatykač a který je podezřelý z řízení ilegálního obchodu s lidskými orgány unesených Srbů. Někteří na to reagují tak, že by srbská vláda o ničem s nikým takovým jednat neměla a pevně stát na stejných pozicích. Nicméně se nabízí otázka, zda tvrdohlavá (a třeba i chvályhodná a hrdinná) neústupnost nemůže udělat větší škody, než dialog a budoucí naděje, že se jednou vše vrátí do starých kolejí.

  Aleksandar Vučić, první vicepremiér vlády RS