Generál Ratko Mladić o 'kauze' Srebrenica

18.10.2011 13:24

11. červenec je v Evropské unii (dle rezoluce Evropského parlamentu z ledna 2009) „Dnem vzpomínek na srebrenické oběti.“ Máme si tak připomínat kauzu údajného masakru, vytvořenou lživou propagandou západních politiků a médií. Nikoho nezajímají statisíce vyhnaných a oloupených a tisíce mrtvých Srbů z oblastí Bosny. Namísto toho máme vzpomínat na oběti vykonstruované kauzy západními válečnými zločinci, kteří navzdory tomu, že patří přes soud, sbírají Nobelovy ceny za mír.

 

V rámci dnešního „výročí“ jsme se proto rozhodli publikovat vyjádření srbského generála Mladiće, které poskytl svému česko-srbskému příteli prof. Rajko Dolečkovi při jejich opakovaných setkáních. Ratko Mladić v následujících řádcích odpovídá na otázku prof. Dolečka. Cui bono? Proč celá ta lež vznikla a kdo z ní měl prospěch?

 

„Myslím si, profesore, že jsem pro to našel docela dobré vysvětlení. Údajný masakr, vymyšlená genocida v Srebrenici, se velmi dobře hodily Clintonovi, bosenským Muslimům (těm protisrbským) i Chorvatům, protože, jak se mi zdá, už i lid Západu měl až po krk toho zabíjení a ničení v bývalé Jugoslávii, v Bosně a Hercegovině. Ten lid znova „potřeboval nějakou strašnou věc“, aby ho vzrušila, aby ji znovu viděl dobře zrežírovanou na televizní obrazovce – anebo aby slyšel něco vůbec děsivého. A aby tak ospravedlnil větší nebo i úplné vojenské angažování Západu (NATO) proti „těm zlým“ Srbům.

 

A museli přece nějak umlčet svědomí svých národů, obzvláště po děsivých událostech v Krajině, kdy bylo v srpnu 1995 vyhnáno a oloupeno přes 200 000 tamních Srbů a stovky z nich (přes tisíc), kteří neutekli, byly zmasakrovány. Všechno to bylo jakési ospravedlnění kvůli naší údajné genocidě v Srebrenici, kvůli bezohlednému zabíjení vlastních občanů při vládou organizovaných explozích v Sarajevě s mnoha mrtvými. A toto jsme, podle nich, provedli my z Republiky Srbské. K tomuto trapnému přehození viny na nás přispěli mimořádnou měrou západní státníci i značná část médií (neznalost, za peníze) za halasného pokřiku onoho ilegálního, jednostranného, nepoctivého a skrz naskrz protisrbského tribunálu ICTY v Haagu. Zatímco Západem a vládou v Sarajevu (a jistě i v Záhřebu) šikovně plánované a připravované události kolem Srebrenici plnily první stránky tisku a obrazovky televizí, mnohem masovější a hrozivější události ve Slavonii v květnu a v Krajině v srpnu 1995 proběhly, dalo by se říci, téměř nepozorovaně, bez velkých rezolucí OSN, bez ohlušujícího křiku a výmyslů značné části západních médií.

 

Zatímco jsme my z Vojska Republiky Srbské autobusy (a měli jsme málo benzínu) odváželi těch hodně přes dvacet tisíc (snad až 30 tisíc) Muslimů, kteří to chtěli, k postavením jejich armády kolem Kladjna a Tuzly, počítaje v to ženy, děti a staré lidi a vojáky, kteří se vzdali, chorvatsko-muslimské vojsko v Krajině za ničení, loupení a vraždění etnicky stoprocentně „očistilo“ Krajinu, nešetříc nikoho, ani ženy, ani děti, ani staré lidi. Já jsem nikdy nenařizoval, aby byli zajatci zastřeleni, ale nemohl jsem zabránit, aby se někteří z mých vojáků nepomstili vrahům svých nejmilejších, kteří přišli o život, když Orićovy bandy řádily ve východní Bosně. Tyto vrahy moji vojáci poznali mezi zajatci.

 

Nepřátelé Srbů teď mohou být spokojeni, protože goebbelsovská propaganda ve světě způsobila, že se pro mnohé málo informované lidi takzvaného demokratického Západu, ohlušené propagandou a dezinformacemi, Srbové stali monstry, vrahy, připravenými na jakékoli zločiny, včetně znásilňování. Jako by někdo vymazal z kolektivní paměti německé koncentrační tábory, holocaust, zločiny jednotek SS, masové popravy v Kragujevaci a Kraljevu v Srbsku (1941), masové vrahy, jako byli Pavelić, Francetić a jejich ustašovci v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, hrůzy Jasanovce, Jadovna a Golubinky  a všech těch jam, zločiny proti Srbům na Kosovu. Západním bossům se podařilo, že to vše má menší význam, než jimi utvořený kolosální podvod kolem Srebrenici.

 

Vím, že tam bylo hodně mrtvých, ale na obou stranách, což oni nechtějí přiznat. Oni vůbec nepřipouštějí, že tam zahynuly tisíce vojáků obou stran ve tři roky trvajících bojích, které oni v roce 1992 začali. Jak jsem už řekl, my jsme ztratili kolem 1200 mužů, Muslimové přes 2000. Kdo je nutil, aby protiústavně a násilím pomohli rozbít Jugoslávii, aby od jejích zbytku odtrhli i Bosnu a Hercegovinu… Západ nějak zapomíná, že jím milovaní Muslimové (tzv. Bosňané) „očistili“ od Srbů Srebrenici. Já zde opakuji, že tam před válkou 1941 – 45 žilo 50 % Srbů a 50 % Muslimů, v roce 1981 už jen kolem 29 % Srbů jako následek ustašovských masakrů a částečně i emigrací. A když moje jednotky vstoupily v červenci 1995  do Srebrenici, už tam Srbové nebyli žádní. Stejně tak bylo v roce 1992 od Srbů „očištěno“ Goražde za vydatné pomoci mudžahedínů. Kam zmizelo kolem 25 tisíc Srbů z Mostaru? To ústřední Západ skoro vůbec nehlásil, ani neodsuzoval. Genocidní byli pro ně následkem neuvěřitelné propagandy a velkých lží pouze Srbové…

 

Sarajevská vláda obětovala svůj vlastní lid, jenom aby Západ zahájil svou agresi proti naší Republice Srbské. A to se jim i podařilo, pochopitelně za pomoci západních vlád, které přece musely znát pravdu o všech těch podvodech ohledně údajně Srby organizovaných explozí v Sarajevu, o událostech kolem Srebrenici. Bossové z USA a z části Evropské unie mohou předstírat, že jsou nestranní. Pravda, pomáhají Izraeli, ale tady přece zachraňují Muslimy z Bosny a Hercegoviny, na Kosovu. Tady máte mou odpověď na to vaše CUI BONO.“

 

Doleček Rajko: Hovory s generálem Mladićem. Ostrava 2010, str. 96 – 98.