Národní skvosty uprostřed Musea království Českého

23.04.2011 16:28

 

Do okamžiku, než se historická budova Národního musea v čele Václavského náměstí uzavře před dlouho plánovou a hlavně žalostně potřebnou celkovou rekonstrukcí zbývá jen okolo dvou měsíců. Po osmém červenci bude tento památník národní hrdosti Čechů, Moravanů a Slezanů na pět let pro návštěvníky uzavřen. 

 

Na tomto místě musím pracovníkům Národního musea složit poklonu za to, že symbolika, s jakou vybrali poslední velké téma před dočasným uzavřením, je opravdu hodná velikosti a významu této instituce. Za poslední velké skvosty, které je zde nyní možné shlédnout, byly totiž vybrány známé středověké památky, Rukopis královédvorský a zelenohorský. Nalézt je můžete v expozici výstavy Staré pověsti české, uprostřed jedné z velkých místností ve střežené a klimatizované vitríně. Rukopisy zde ale nemohou být až do konce trvání této výstavy, tedy do 7. července. Aby se předešlo riziku jejich poškození, jsou v pološeré místnosti, kde je přísný zákaz focení s bleskem, vystaveny jen patnáct dní. Od poloviny do konce dubna. Vy, kteří jste se v museu zatím zastavit nestihli, zbývá vám ještě jeden týden. Pak budou oba Rukopisy opět uloženy do depozitáře Knihovny Národního musea v sekci rukopisů a vzácných tisků. 

 

Jistě vám neuniklo, že jsem Rukopisy (RKZ) označil za středověké památky. Ano, otevřeně deklaruji, že jsem přesvědčen o jejich pravosti a to prosím tvrdím s vážností a střízlivostí v mysli. Proč jsem o tom tak skálopevně přesvědčen? Hlavně z důvodu, že jsem k tomuto tématu nastudoval poměrně obsáhlé množství materiálů a to jak z řad podporovatelů, tak i odpůrců pravosti Rukopisů. Tvrdit totiž, že jsou to jasné podvrhy, které někde v temné komoře za světla svíčky naškrábal Váceslav Hanka a zaštiťovat se přitom T. G. Masarykem je asi totéž jako říci, že všechno co se píše v novinách je pravda, protože prostě co je psáno, to je dáno. 

 

Masaryk při svém tažení proti Rukopisům zdůrazňoval, že národ nesmí být budován na mýtu a lži. Při hlubším studiu ale zjistíte, že ta dvě slůvka ‚mýtus a lež‘ byla vlastně tím jediným, čím Masaryk svůj „boj“ podepíral. Zatímco jednoznační zastánci pravosti (což byl tehdy prakticky celý národ, včetně jeho nejvyšších autorit – Palackého, Riegra, Šafaříka, Čelakovského, Jungmanna, Nerudy a dalších) v rukopisném sporu užívali rozumných argumentů podepřených výzkumem a bádáním, odpůrci oproti nim, celý spor bagatelizovali jen na rovinu ideologickou a jejich hlavním „argumentem“ bylo tvrzení, že jde zkrátka o podvrhy. Občas se sice pokusily přijít s nějakým detailem, který měl údajně potvrzovat, že se jedná o falza, nicméně to bylo vždy prokázáno jako nereálné a posléze vyvráceno. 

 

Je na místě také doplnit, že odpůrci často zmiňovaný abbé Dobrovský, byl absolutním zastáncem pravosti Rukopisu královédvorského, své pochybnosti vyjádřil jen v případě toho druhého. Prohlášení, že Josef Dobrovský striktně oba Rukopisy odmítal, je lživé. V jeho případě je také dobré mít na paměti, že zemřel roku 1829, tedy jen pár let po objevení Rukopisů a do období největších sporů tak zasáhnout nemohl. A dokonce i takový císař Franz Josef I. jednou v panské sněmovně prohlásil, že věří v jejich pravost! Nepochyboval o nich ani kníže německých básníků Johann Wolfgang von Goethe.

 

To už jsem se ovšem od pouhého referování o rukopisné výstavě dostal poněkud dále. Vám, kteří můj názor sdílíte od počátku, jsem určitě nic nového nepodal a vy, kteří jste dosud pochybovali, se nejen vypravte do Národního musea, ale podívejte se hlavně na tohle téma blíže a bez ideologických předsudků. Literatury a odborných materiálů je v knihovnách i na internetu k disposici dostatek.