Neprávem zapomenuté výročí

05.03.2011 18:11

 

Ač je březen, musím se v tomto sloupku vrátit do loňského prosince, kdy jsme si připomínali (nebo spíše měli připomínat?) velké výročí velkého muže. 27. prosince 2010 totiž uběhlo celých sto padesát let od narození velkého českého vlastence, bojovníka za svobodu českého národa a prvního československého předsedy vlády, JUDr. Karla Kramáře. 

Co mě obrovsky mrzí, ale zároveň nepřekvapuje je fakt, že se o tomto výročí nikde nemluvilo, prakticky nikde nepsalo, nekonaly se žádné veřejné vzpomínkové akce a co je dvojnásob mrzuté, na svého předchůdce si nevzpomněl ani současný premiér Nečas. Nemuseli bychom po něm chtít, aby při té příležitosti pronášel okázalé projevy po náměstích, ale prostá a upřímná květina položená k jeho hrobce by postačila. Ani tohle však Nečas neučinil. Vím to, já jsem totiž sedmadvacátého prosince v kryptě pravoslavného chrámu na pražských Olšanech byl. Lidí tam tenkrát bylo sotva patnáct. Smutné. 

Teď to vezmu z druhé strany. Kolik lidí si připomíná každoročně Masarykovo výročí smrti i narození? Nebo existují vůbec nějaká města či městečka, kde by po něm nebylo nezváno náměstí nebo ulice? Stěží. Neříkám, že je to špatně, to ne. Ale rozhodně tvrdím, že tu vytváříme kult některým osobnostem, zatímco, jiné, neméně významné, bývají zapomínány. Český národ je vyškrtáváním některých jmen ze své historické paměti tlačen k tomu, aby zcela ztratil zbytky sebevědomí, které mu ještě zůstaly. Bránit se v tomhle případě můžeme jedině vzděláváním, celoživotním samostudiem. Ostatně, jak už říkával Dr. F. L. Rieger, „v práci a vědění, je naše spasení…“

 

Psáno pro Slovana