Profesor Tomský: Levice to přivede na buben. Pak nastoupí skutečný kapitalismus

08.05.2012 10:15

ROZHOVOR Nečasova vláda by si měla uvědomit, že zvyšováním daní sice schodek rozpočtu vyrovnat může, ale nikdy to nepovede k prosperitě. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to říká politolog a pravicový myslitel, profesor Alexander Tomský. Čas na skutečné kapitalistické reformy podle něho přijde ve chvíli, kdy socialisté celé hospodářství zcela potopí, a to v celé Evropě.

Před časem jsme byli svědky snad největší odborářské demonstrace po Listopadu 1989. Odbory dlouhodobě vyhrožují vládě, průzkumy veřejného mínění (jakkoli mohou být nepřesné) dávají najevo značnou podporu levice. Dělá vláda skutečně tak špatné kroky, nebo pouze lidé nejsou schopni pochopit jejich nutnost?

Dnešní odbory jsou smutným svědectvím nafouklého byrokratického (i sociálního) státu a tudíž reprezentují převážně parazitickou třídu státních zaměstnanců. Ta je dnes škrty a případnou ztrátou míst ohrožena, ale protože stát zároveň zvyšuje daně, mají na své straně většinu obyvatel. Celá Evropa se bouří proti snižování životní úrovně. To je zcela pochopitelné. Vláda, místo aby vzala na paškál právě je a propouštěla, čili místo aby přizpůsobila státní provoz možnostem hospodářství a zvýšila ekonomickou výkonnost, musí teď bojovat na dvou stranách. Znepřátelila si tak vlastně všechny. Boj proti odborům Margaret Thatcherová vyhrála, protože měla na své straně společnost.

Samostatnou kapitolou jsou vládní návrhy na snížení schodku rozpočtu zvyšováním daní. Může to něco vyřešit? A o pravicovosti těchto návrhů ani nemluvě…

Zvyšování daní může vést k vyrovnanému rozpočtu, ale nikoli k prosperitě. Tohle snad není zapotřebí vysvětlovat. Pokud to někdo nechápe, budiž mu Bůh milostiv. Ekonomiky jsou dvě – sice provázané, ale ta soukromá živí tu státní a ta státní je vždy přinejmenším neefektivní a často korupční.

Jsou podle vás opodstatněné obavy z nástupu vlády KSČM, resp. jejich podílu na moci v případné koalici s ČSSD po příštích volbách?

Není pochyb, že navzdory faktu, že KSČM vymírá, nostalgie po minulosti tváří tvář ohromné korupci politiky i politiků stoupá. Koalice komunistů a socialistů je možná.

Téměř všude v Evropě se k vládě vrací socialisté, lidé nechtějí pochopit, že sociální stát (dlouholetá ideologie unie) je v koncích. Ti ovšem zřejmě hospodářství potopí nadobro a potom teprve nastane čas na opravdové nezbytně kapitalistické reformy.

Neprospělo by ODS, kdyby skutečně vládu na alespoň jedno období převzala levice? Aby se ODSka trochu vzpamatovala…

Strana v opozici má čas přemýšlet, ale já si nejsem jist, zda je ODS ještě životaschopná. Ovšem novým stranám lidé také věřit nebudou.

Několikrát už to vypadalo, že nás mohou čekat předčasné volby. Jak hodnotíte tu poslední vládní krizi, kdy Karolína Peake opustila VV a spolu s dalšími poslanci zůstala na straně koalice? Nebyl krok paní Peake podrazem na VV, protože by bez nich nikdy nebyla, kde je?

Karolína Peake, budiž ji dík, zachránila vládu a oddálila vládu levice. Podnikatelská strana Věcí veřejných nemá v politice co dělat a neuvěřitelně zdiskreditovala politiku jako takovou. Což má neblahé důsledky, protože jiné než politické řešení neexistuje a postavit novou důvěryhodnou stranu teď nejde. Armádní puč je nepravděpodobný.

Na pražském Klárově už nějakou dobu stanují aktivisté různých, převážně asi levicových hnutí v rámci akce "Occupy Prague". Protestují pochopitelně i proti vládě a mě nejvíc „zaujal“ transparent s nápisem „chceme také podnikat“. Jako by jim to někdo zakazoval, říkal jsem si. Mají takové způsoby protestu nějaký význam?

Protesty proti vládě jsou legitimní. Jsou-li ovšem obecné, nemají valný smysl. Vláda byla zvolena na čtyřleté období. Pokud si vyberou jednu zásadní věc, a mají podporu veřejnosti, mohou někdy dosáhnout zmírnění nebo zrušení vládního zákona.

Minulý týden Senát za naprostého nezájmu médií schválil souhlas s ratifikací Evropského stabilizačního mechanismu, tedy závazek až 350 mld. Kč, který navíc Rada guvernérů může dle libosti navyšovat. Nemáme sice zatím euro, ale stále jsme se z jeho přijetí nevyvázali. Hlavním argumentem předkladatele Karla Schwarzenberga bylo, že pokud to neschválíme, budeme v EU za potížisty. Co si o tom celém myslíte? Proč ještě většina českých politiků nepochopila, jak to s eurem je?

Tato sněmovní Schwarzebergova iniciativa, která se primárně týká eurozóny, je opravdu zvláštní, zvláště ve světle vládního zamítnutí „fiskálního paktu.“ Je dobře být potížisty, protože je problém eura udržitelný jen za cenu strašlivé bídy (inflace) a politického rozvratu Evropy.

Nyní otázka z aktuálního dění v Evropě. Prezidentské volby ve Francii pravděpodobně vyhraje Hollande. Jaké bude mít jeho vítězství důsledky na řešení eurounijní krize?

Jaké důsledky bude mít socialistický prezident Francie, nemůžeme předvídat. Jistý je jen ostrý konflikt, protože nesouhlas s německou disciplínou škrtů a zároveň požadavek, aby německá vláda otevřeně odsouhlasila sdílení dluhů (eurobondy) nebo inflační politiku ECB je iluzorní. Je pravděpodobné, že dojde k revizi fiskálního paktu a přifaří se k němu nějaký kosmetický přívažek na politiku růstu, zvláště když je evidentní, že se pod tíhou deflace hospodářsky hroutí Španělsko. Zatím se Němcům (a celé bruselské nomenklatuře) vždycky podařilo francouzského prezidenta v případě konfliktu zpracovat. Další francouzské zadlužování napadnou především finanční trhy.

V úvodu byla řeč o našem státním rozpočtu, tak rozpočtem i skončeme, tedy tím evropským. Komise předložila návrh rozpočtu, který je oproti loňsku navýšen o téměř sedm procent. Přitom ta samá komise stále mluví o potřebě šetřit. Dá se to okomentovat slušnými slovy?

Evropská komise je jmenovaná, čili nevolená a neodvolatelná a požaduje stále větší nezávislost i na Radě Evropy. Má k dispozici svůj parlament a soudní dvůr a především svou ideologii stále větší integrace do unijního státu (článek víry) a tvoří už nyní zárodek vlády. Opozice vůči integraci je tudíž nelegitimní. Její rozvoj je v protikladu k celé evropské historii dělené státní moci, a jestliže platí, že nekontrolovatelná moc korumpuje, tak není divu, že si žádá stále větší pravomoci a peníze. Naštěstí jsou politici závislí na volbách a jakkoli se snaží všem referendům a dokonce i ratifikaci nových smluv vyhnout, bude nakonec záležet na odporu obyvatel jednotlivých států, jaké politiky zvolí. Evropská unie je už dávno za svým zenitem – 30 % Francouzů volilo v posledních prezidentských volbách více méně antiunijní politiky. Tento trend bude nepochybně pokračovat.

www.ParlamentníListy.cz