Ať žije naše Česká republika!

28.10.2011 11:12

 

Abychom, až hodina rozhodná udeří, dovedli bojovati i umříti pro přesvědčení své.“
Dr. František Ladislav Rieger



Dvacátý osmý říjen léta Páně tisíc devět set osmnáct. Přeslavný den, na kterýž s upřímnou nadějí v srdcích úpěnlivě čekaly celé generace Čechů, Moravanů a Slezanů. Po staletích útlaku, poroby a ponížení se národ dočkal naplnění své odvěké touhy.

Nesmíme však zapomenout, že skutek vyhlášení a reálného nabytí nezávislosti nepřišel sám od sebe. Byl vyvrcholením tvrdé a úmorné práce politické, kulturní, společenské, vzdělávací. Vyvrcholením práce velkých mužů národa a stejně tak práce dnes dávno zapomenutých vlastenců v městech, městečkách a vesnicích ve všech koutech naší české vlasti. A v neposlední řadě byl zaplacen hrdinnými činy a krví našich bratrů legionářů. Krví a životy tátů od rodin, synů českých matek. Statečných bojovníků, jejichž odhodlání bylo mocnější než početná přesila. Bojovníků, kteří často raněni umírali s úsměvy na rtech a štěstím v srdcích, že přinesli své matce Čechii volnost a svobodu.

A to je ten odkaz do dnešních dnů. To je paměť národa, kterou je nutné udržovat a předávat dál. Nebojme se nepochopení, ignorujme opovržení, nehledejme vděk, nenechme se ukolébat zrádci. A neprodejme úděl za čočovici, jak napsal Viktory Dyk. Vystupme s pravdou třeba proti všem. Buďme hrdi na své Češství! Ať žije naše Česká republika!

Radim Panenka, 28. října 2011, dvacet minut po půlnoci